Cesta je cíl a bike je nejlepší způsob, jak si ji naplno užít
Asi letos poslední vícedenní trek mimo republiku. Jednak kvůli končící sezoně, ale především proto, že v době covidové, nás již nikam nepustí :-(.
Den první (24.10.) – a co covid?
Nevím, jak to děláme, ale opět v sobotu ráno vyrážíme zase jen ve dvou. Předpověď tentokrát vypadá optimisticky, přesto je ráno zatím sychravo a je mokrý asfalt. Navlékám se proto pro jistotu do nepromoku. Je po půl deváté, vyjíždíme. Nejprve po okruhu D0, pak zadem přes Říčany a Úvaly se napojujeme na D10 a uháníme na Mladou Boleslav. Před Turnovem dáváme po 110 kilometrech první přestávku. Nic dlouhého, po pár minutách to ženeme dále na Železný Brod a Tanvald. Do Polska vstupujeme přes přechod Harrachov a zamíříme na Jelenie Góru. Jak postupně sestupujeme níže, tak se počasí zlepšuje. Když zastavujeme na oběd u McDonald’s v centru Jelenie Góra, tak teploměr ukazuje již 16 stupňů. Tady shazuji nebojácně nepromok i já. Po zhltnutí burgru na stojáka pokračujeme dále na Bolków, Strzegom až do Wroclawi. Parkujeme v centru města, poblíž centrálního Rynku. Pěšky obdivujeme Katedrálu Swietej Marii Magdaleny a na rynku Ratusz. Obdivujeme historickou architekturu, ale stejně tak i polky. Chvílemi není jasné co víc. Kecám, je to úplně jasné. Nasedáme na mašiny a vyrážíme na druhý břeh Odry obdivovat katedrálu sw. Jana Chrzciciela, kterou i přes zákaz vjedu objíždíme kolem dokola a pak již směřujeme z centra i samotného města ven. Na předměstí ještě tankujeme na shellce a pokračujeme na Trzebnica, Milicz, Krotoczyn, Jarocin, Miloslaw až do Gniezno, kde máme zabukovaný nocleh na tuto noc. Před penzion s názvem Villa VIP dorážíme již za tmy. S pomocí navigace místo nacházíme bez problémů. Motorky si můžeme zaparkovat do garáže. V Polsku jsou všechny restaurace kvůli covidu zavřeny a ani tento penzion není výjimka. Ale paní recepční nám ochotně zajišťuje dovoz pizzy až na pokoj. Jsme hladoví jak vlci a začneme ji do sebe hned hrnout.
Den druhý (25.10.) – placka
Ráno mě budík probouzí v sedm. První, co vidím je naprdnutý Jarda se zarudlýma očima. Prý jsem chrápal celou noc. Určitě kecá! Já a chrápat? Blbost. Dáváme si snídani. Paní recepční, majitelka, kuchařka v jednom ji připravuje přímo před námi. Vejce, klobásky, sýry, šunka. Velmi dobré. Plná spokojenost. Hodnocení 9,6bodů na Booking si určitě zaslouží. Balíme, nandaváme věci na motorky a kolem deváté vyrážíme na trasu. Dnes nás čeká 350 kilometrů až do Sopot na pobřeží Baltu. Již od rána je jasno, teplota kolem deseti stupňů a úplně bez větru. Po výjezdu z Gniezno směřujeme po dálnici do Biskupin, kde je historický skanzen. Je opět všechno zavřené. Tak se na prázdném parkovišti občerstvíme a po pár minutách jsme zpátky v sedlech. Po silničkách, odpovídající našim trojkám, s poměrně slušným asfaltem, směřujeme k městu Toruń. Je nádherné ráno, slunce, silničky v podstatě bez aut, barevné podzimní lesy. Po nádherném příhradovém mostě přes Wislu vjíždíme do historického centra města Toruń. Jen ho pomalu projíždíme a prohlížíme si budovy z pálených cihel laicky připomínající anglický styl. Za chvíli máme město za zády a dál nekonečnými rovinami projíždíme centrální část Polska, které je plné listnatých, hlubokých lesů, kde míjíme poměrně hojně se vyskytující houbaře. Máme štěstí, že jsme tady na podzim, barevné lesy jsou nádherné a kompenzují jinak motorkářsky nudnou rovinu. Kolem 13 hodiny přijíždíme do města Grudziadz, kde zastavujeme v centru města na velkém parkovišti u McDonaldu. Dáváme si jen kávu a baštíme fitky z našich zásob. V podstatě neustále odháníme bezďáče, kteří u nás žebrají. Je to docela nepříjemné. Po asi 15 minutách startujeme a jedeme dál. Cesta je furt stejná. Placka, dlouhé rovné úseky, mírná zatáčka a zase rovina. Polsko je pro motorkářské začátečníky ideální. Před třetí odpolední dorážíme na parkoviště před hrad Malbork. Trošku zmatená babka hlídačka nás nechává parkovat hned vedle své strážní budky. Máme tak alespoň mašiny pod dohledem. Mohutná, rozlehlá stavba z pálených cihel na nás udělá velký dojem. Je skvěle zrestaurovaná a něco takového u nás neuvidíte. Pro covid bohužel zavřená. Tak objekt alespoň obcházíme kolem dokola a fotíme a natáčíme. Dlouho to neprotahujeme a vyrážíme dál. Při průjezdu centrem městečka se nám ještě naskytne krásný pohled přes řeku Nogat na hrad, který teď vidíme v celé své rozlehlosti. Dále již směřujeme po rychlostních silnících směrem na Gdaňsk. Místní přístav s desítkami jeřábů je již zdaleka vidět. Projíždíme průmyslovou a přístavní částí do centra města. Již se připozdívá a my ještě musíme dojet do Sopot. Je to turistické pobřežní středisko hned vedle Gdaňska. V reálu je to jedná veliká aglomerace Gdaňsk-Sopoty-Gdyně. Do Sopot přijíždíme již kolem 17 hodiny za rychlého stmívání. Bez problémů nacházíme v centru Sopot náš penzion Villa 21. Parkujeme motorky, vynášíme věci do pokoje a rozhodujeme se, že vyrazíme hned ven a projdeme centrum a pobřeží moře. Na pobřežní promenádě si dáváme dobrou kávu ze stánku. Opět je všude málo lidí. Jen na centrálním molu je větší koncentrace. Od moře vane svěží vítr a je chladněji, takže to moc nepřeháníme a otáčíme to zpět. Po cestě si v Žabce kupujeme večeři a vracíme se na pokoj. Nic jiného ve městečku stejně dělat nelze. Všechno je zavřené. Na pokoji do sebe tlačíme baštu. Pak čumíme tupě na polskou televizi a po desáté usínáme. Dávám Jardovi pár minut šanci usnout přede mnou. To, kdybych prý zase chrápal. Blbost, co.
Den třetí (26.10.) – pobřeží Baltu
Snídani nám ve čtvrt na devět přinášejí přímo na pokoj. Dnes je na programu pobřeží Baltu a pak to již budeme otáčet zpátečním směrem. Tak co nejrychleji balíme věci na mašiny a po deváté vyjíždíme. Míříme na Helskou kosu. Projíždíme aglomerací přes Gdyni, Rumia, Reda. Města jsou propojena, takže desítky kilometrů jedete stále skrz město. Není zrovna hezké, připomíná to průmyslová města Kladno či Ostravu. Po 45 kilometrech přijíždíme do Wladyslawowo, kde je odbočka na jedinou silnici na kosu. Čeká nás cca 30 kilometru do města Hel, které je na úplném konci kosy. V nejužším místě je kosa široká pouze 150 metru a když si stoupnu do stupaček tak mohu vidět obě pobřeží. V nejširším místě dosahuje kosa šířky přes 2 kilometry a nejvyšší bod je vrchol duny 23 m.n.m. Poměrně zde fouká. Podél vnitřního pobřeží proto vidíme desítky kitesurfařů brázdící vlny zálivu. Dorážíme do městečka Hel. Okoukneme v rychlosti okolí a vracíme se zpět. Po cestě v městečku Jastarnia tankuji a dáváme si kávu a odpočinek. Čeká nás dnes ještě dost kilometrů cesty, tak to neprodlužujeme a nasedáme a pokračujeme dále. Opět vjíždíme do Wladyslawowo. Tentokrát ale míříme opačným směrem. Trasa nás vede k plážím Leba. Projíždíme menší městečka jako jsou Krokowa, Choczewo, či Borkowo. Všude kde projíždíme, v podstatě v každém městečku či vesnici je kostel. Je vidět, že Poláci jsou silně věřící. O sakrální stavby se starají lépe než o vlastní domy. Naprostá většina kostelů je postavena z pálených, červených cihel. Není ale moc času obdivovat architekturu. Byť je to jediné, co na jinak nudné cestovatele může zaujmout. Teda až po velmi hezkých polkách. V městečku Wicko je odbočka na Léba a nová čtyřproudá silnice nás přivede až na parkoviště u pobřeží. Jsou zde dvě auta, jinak nikdo. Procházíme si pláže, fotíme, natáčíme. Já si sbírám pár plochých kamínku s sebou jako suvenýr. Všude pusto. Jen v dálce vidíme se míhat pár postav. Agónii neprodlužujme a pokračujeme dále. Vracíme se na silnici směřující do města Slupsk, které po okruhu míjíme. Trasa nás vede postupně přes města Slawno, Koszalin, Karlino, Ploty až do města Nowogard, do kterého vjíždíme již po setmění. Pomalu projíždíme městem a blížíme se do centra. Najednou kolona zůstává stát a proti nám pomaličku popojíždí blikající a troubící auta. Dostali jsme se přímo do středu pouličních protestů proti zákazu potratů. Doprava je v centru totálně paralyzována. Po pár minutách mě dochází trpělivost. Vyrazím vpřed. Kličkuji mezi auty, objíždím to i v protisměru či přes ostrůvek. Na křižovatkách všechny směry zacpané, tak prostě jedu. Jarda se statečně drží za mnou až do okamžiku, kdy kolem policejního auta v koloně projíždím v protisměru. Tady to Jarda srabácky vzdává. Čekám na něj pár minut vpředu, než se dokodrcá za mnou. Nic z města nemáme a snažíme se ho opustit co nejrychleji. Když vyjíždíme ven, tak je již tma a nás čeká ještě asi 40 kilometrů do cíle dnešní trasy. Jedeme již za úplné tmy. Naštěstí za městem Maszewo rozbitá cesta přechází do části s novým povrchem, tak alespoň se člověk nemusí ve tmě obávat špatně viditelných výmolů. Do cílového města Stargard dorážíme po sedmé hodině večer. Máme ubytko v poměrně luxusním hotelu Lord na kraji města. Po ubytování vyrážíme pěšky obhlédnout centrum města. Sychravé a chladné počasí věští přicházející studenou frontu. Nacházíme otevřenou pizzérku. Objednáváme si každý velkou pizzu. Za 20 minut si ji máme vyzvednout. Vedle v Žabce si mezitím nakupujeme pití a mňamky na večer. A pak již s teplými krabicemi skoro utíkáme zpět na pokoj, kde obsah konzumujeme v postelích. Večerku moc neprodlužujeme. Jednak jsem po celém dnu vykoukaný a druhak nás zítra čeká dlouhý poslední den, tak brzo usínáme.
Den čtvrtý (27.10.) – konečně v Čechách
Snídaně je již od sedmi ráno. Budík začne vřeštit již před půl sedmu, abychom stihl si zabalit. Čeká nás bohatá a pestrá snídaně. Cpu do sebe míchaná vejce, klobásky, šunku, sýry, divnou rybičkovou pikantní pomazánku a jako závěr si dávám dvě teplé omelety plněné tvarohem. Docela ještě funím, když nalézám na mašinu. Dnes nás čeká cca 540 kilometrů zpět do Prahy. Je nejstudenější ráno treku. Je 9 stupňů a pod mrakem. Podle předpovědi i radaru bychom měli vjíždět do mrholení a deště. Raději si tedy beru komplet nepromok. Kvapně opouštíme Stargard a jedeme směrem na Pyrzyce, Lipiany až do Barlinek. Zde uhýbáme na Gorzów Wielkopolski. S vědomím, kolik máme ještě před sebou porci kilometrů, tak střediskovým městem pouze projíždíme. A přes Sulecin, Torzym a Krosno Odrzanskie pospícháme k Zielona Góra. Zajíždíme na parkoviště v centru hned vedle Kosciol Matki Boskiej Czestochowskiej a Stary rynek. Projdeme se kolem památek, jak paparazzi vše natáčím. Na parkovišti si pak šteluji spojku. Při vyšších krouťácích prokluzuje, tak povoluji lanko, co mi páčka dovolí. Nasedáme a vyrážíme dál. Operace se spojkou pomohla. Mašina reaguje a jde okamžitě za plynem na všech kvaltech. Jsem spokojený. Za městem zastavíme na (od)skok na benzínce a hned jedeme dále. Chceme dojet domů za světla, takže se nemůže již moc flákat. Prolétáme městy Nowogród Bobrzanski, Zary a před Ilowa musím tankovat. Ani si již nedáváme kafe, ale pokračujeme v cestě. K hranicím to máme ještě 90 kilometrů. Ženeme se skrz Piensk, Zgorzelec,Ostritz, kolem Zittau a konečně jsme v Hradku nad Nisou. Zde stavíme na benzině na trochu odpočinku. Abychom stihli dojet za světla, domlouváme se, že místo na Dubou a Mělník, to vezmeme přes Liberec a dále po dálnici až do Prahy. Po chvilce odpočinku vyrážíme na poslední úsek trasy. Po dálnici to ženeme 130-140 a pospícháme domů. Před Prahou mi Jarda do intercomu říká, že se odpojí na desátém kilometru a zajede ještě za ségrou do Čelákovic. Já tedy pokračuji již sám a po Jižní spojce mířím k Barrandovu a odtud po D0 domů. Sjíždím na exitu na Ořech a po 79 hodinách a celkem 1913 ujetých kilometrech jsem dorazil v pořádku domů.
Celkově to byl jeden z nejjednodušších treků co jsem poslední dobou odjel. Cestovatele Polsko zaujme asi jen architekturou a památkami. Jinak oproti Česku je poměrně fádní. Ano má moře a hodně lesů, ale je to jen placka. Ideální pro motorkáře začátečníky anebo ty, co s vícedenními treky teprve začínají. Díky babímu létu byl trek povedený, ale Polsko dám příště již jen jako transitní zemi.
