Den I. – odjez do Rakouska (čt – 13.8.)
Dlouho plánovaná a očekávaná akce do Rakouského Ysperu začala ve čtvrtek ráno. Sraz byl stanoven před osmou ráno tak, abychom mohli v osm vyrazit všichni na cestu. No, slézali jsme se jak šváby na pivo :-(. Bylo půl deváté, když jsme začali teprve párovat intercomy. No co vám mám vyprávět…představte si pět dospělých chlapů, co mají hemy na hlavách, lítají po zahradě kolem domu a neustále křičí…“Slyšíš mě?…já tě neslyším, nic neslyším“…myslím, že Chocholoušek by z nás měl upřímnou radost.
I přes tuto divadelní vložku, jsme v devět hodin přeci jen vyrazili konečně na cestu. Již v zavedeném pořadí, já na čele, za mnou Pavel, Lukáš, Honza, Jarda a naši ekipu uzavíral Tomáš. Dnes nás čekala 365km dlouhá etapa s přesunem do místa ubytka – penzion Drei Hacken v Ysperu. Vyrazili jsme po staré plzeňské, která se vine podél D5 (pouze úsek Beroun-Zdice jsme si urychlili po dálnici). V Rokycanech jsme odbočili na č.183 na Šťáhlavy a za Losinou jsme se napojili na č.20 směr Nepomuk. Cesta rychle ubíhala a po chvilce jsme odbočili za Nepomukem na č.188 směr Horažďovice. Tam jsme se napojili na č.22 směr Strakonice. V obci Drahonice jsme si udělali občerstvovací pauzu v místní pražírně kávy. Čerstvé preso, čokoládové brownies a domácí limonáda bylo skvělé meníčko pro ukrutně „drsné“ motorkáře z Corderitos. A po chvilce jsme pokračovali dále na Vodňany, České Budějovice a odtud dále po č.3 k hranicím. Jak se již stalo tradicí před Kaplicemi jsme opět kufrovali na objížďce. Za Kaplicemi jsme na MOLce naposledy natankovali na české straně a po pár kilometrech nás již čekaly Rakouské silnice. Jeli jsme stejnou trasu jako v červenci do Chorvatska. tj., na Freistadt, Pregarten, Mauthausen, kde jsme po odbočení podél Dunaje dali poslední přestávku u bistra Das Boot. Po espressu a vodě jsme pokračovali na Perg, Grein a podél řeky až k Ybbs an der Donau, kde jsme odbočili doleva a směřovali posledních 15 km do Yspertalu a k penzionu. Dorazili jsme všichni v pořádku a mašiny zaparkovali rovnou do garáže. Andi nás již očekával, rozdal klíče od pokojů a šli jsme se ubytovat. Dali jsme si sraz venku na zahrádce u pivka a u probírání dnešní jezdeckých zážitků jsme čekali na večeři. Asi po hodině nás dovnitř vyhnala prudká bouře s průtrží. Měli jsme štěstí, že jsme dorazili v suchu. Po večeři jsme se domluvili na pátečním okruhu a šli poměrně brzo spát.
Den II. – serpentýny Mariazell (pá – 14.8.)
Ráno jsme byli domluveni, že se potkáme na osmou u snídaně. K dispozici byl bufet s klasickou rakouskou snídaní…od šunky se sýrem, přes míchané vejce se slaninou, až po domácí pomazánky a sladký makovec. Nacpali jsme se co se do nás vešlo, abychom vydrželi až do oběda. Dnes jsme naplánovali okruh cca 320km dlouhý, kde zlatým hřebem okruhu budou serpentiny kolem města Mariazell. Vyrazili jsme lesem po L7275 k Dunaji. Na pravém břehu jsme po L91 vyrazili k Blindenmarkt a odtud po L97 na Wang, Randegg a Gresten, kde jsme na Shellce natankovali před další etapou. Jako přípravu před serpentinami jsme si dali úsek Lunz am See, Göstling až po L714 do Grossreifling. Pak jsme se vrátili na křižovatku na Mariazell a po B24 údolím řeky Salza až pod Mariazell. Od Gusswerku po pár serpentinách jsme v Mariazellu. Mašiny jsme nechali na odstavném parkovišti poblíž centra a po svých jsme došli na náměstí, kde jsme si našli volný stůl v restauraci/cukrárně Pirker. Dali jsme si guláš nebo vepřový schnitzel. Jako sladkou tečku jsme si dali místní dortíky. A musím říci, že čokoládový řez byl famózní. S plnými bříšky jsme byli připraveni zdolat následujících 60 kilometrů více, či méně ostrých serpentin. Rozhodně nás čekala nejlepší část celého dne. Perfektní rakouský asfalt, široké zatáčky, sucho a poměrně malý provoz nás dostal do motorkářské nirvány. Tuto část mohu 100% doporučit každému. Abychom vyventilovali nashromážděné emoce, dali jsme si pauzu na benzínce v městečku Kirchberg an der Pielach. Po dotankování a občerstvení jsme vyrazili po L103 na Mank a St. Leonhard am Forst. Dunaj jsme překročili po mostu v Pöchlarn a po L83 jsme se obloukem vrátili do Ysperu. Asi 30 minut po dojezdu začalo mrholit. Doma po večeři jsme poseděli u pivka. Opět nás vyhnal dovnitř silný déšť. V devět Andi zapnul projektor a pustil ligu mistrů Mnichov-Barcelona. Já byl docela unavený a nevyspalý, tak jsem to zapíchl již v deset do peřin.
Den III. – kozí stezky (so – 15.8.)
Další ráno sraz opět před osmou u snídaně. Po revizi předpovědi počasí a radaru jsme narychlo změnili plány. Z původně plánované trasy opět kolem Mariazellu jsme vybrali trasu cca 275 km dlouhou na levé straně Dunaje, kde měl být déšť mírnější. V devět jsme vyrazili opět po L7275 k Dunaji a podél řeky po B3 až do města Grein, kde jsme odbočili na L573 směr Bad Kreuzen, Pierbach. Cesta vedla údolím v lese, hodně se kroutila, ale v mírných zatáčkách, žádné divočiny umožňující poměrně svižnou jízdu. Bylo vidět, že je sobota, navíc v Rakousku byl i svátek, tak provoz téměř žádný. Od Pierbachu jsme po L124 pokračovali na Mönchdorf v obdobných zatáčkách. Po cca 10 kilometrech jsme odbočili na místní silničku (ani číslo to nemá) a začala část etapy po „kozích stezkách“. Silnice v šíři jednoho auta se kroutila lesem, nahoru dolů v ostrých úzkých serpentinách, kde si člověk chvílemi myslel, že je spíše na cyklostezce než na silnici. Ale vše po skvělém povrchu. Na většině úseků byl nový asfalt, udržovaná silnička. Fakt paráda. U nás, by toto bohužel zažít nešlo. Nedovedu si představit, kde by lesní a místní silničky mezi poli byli takto udržované, že se dalo na rovných úsecích v klidu jet bezpečně i stovkou. Po cca 15 kilometrech lesními stezkami jsme najeli na L576 a jeli směrem na Bad Zell, kde jsme si na náměstí dali občerstvení v místní kavárně „Stöcher“. Lokální punčák s pressem byla výborná volba. Čekalo nás necelých 40 kilometrů do Freistadtu, kde jsme plánovali dát si oběd. Nejprve jsme vyrazili opět po místních „kozích stezkách“ směrem na Gutau, Kefermarkt, pak jsme se napojili na B125 a dorazili do Freistadtu. Prvně jsme dotankovali na Shellce a pak zajeli na náměstí, kde jsme si v „Ratsherrnstube Freistadt“ dali oběd. Sice jsme zatím měli na déšť štěstí, ale stále více černá obloha dávala tušit, že už moc dlouho to trvat nebude a konečně uvidíme Toma v nových dupačkách. Z Freistadtu jsme vyrazili po L579 na Sankt Oswald bei Freistadt, Weitersfelden, Nadelbach a ve vesničce Unterweissenbach jsme si střihli kousek po uzoučkých silničkách ve srázu mezi historickými domy a když jsme jeli kolem kostela tak Tom jen vydechl do intercomu, že snad jedem na mši nebo co. Nakonec bez narušení církevní integrity vesnice, jsme se napojili na L579 a pokračovali dále v cestě. V Königswiessenu jsme odbočili na B124 a pokračovali až do městečka Arbesbach, kde jsme si dali opět pauzu v cukrárně „Cafe Restaurant Kerschbaummayer“. Při vychutnávání si kávy a zákusků začalo pršet. Nejprve lehce, ale po pár minutách to přešlo v hustý déšť. Když ani po 20 minutách déšť neustal, bylo více než jasné, že dnes uvidíme nejen Toma v jeho dupačkách. Všichni jsme se na parkovišti před kavárnou začali nacpávat do svých nepromoků. Chvílema to sice vypadalo jako něco mezi začínajícím chemickým poplachem, vystoupením krojovaného lokálního souboru až po dupák vesnických hastrošů, ale nakonec jsme oděni do slušivých gumáčků mohli vyrazit na cestu. Déšť ze začátku vypadal, že ztrácí sílu ,ale nebylo to tak. Zbylých cca 70 kilometrů jsme museli absolvovat za hustého deště. Po prvních pár kilometrů, kde jsme sbírali odvahu a jistotu na mokrých silnicích, jsme se adaptovali a poměrně svižně a hlavně bez chyb jsme si začali jízdu v dešti dokonce užívat. Bylo to nakonec docela příjemné zpestření jízdy a trénink na mokru. Do Ysperu jsme dorazili již bez deště jen po vlhkém asfaltu. Po převlečení jsme se potkali dole na pivku, kde jsme společně opět probrali dnešní jízdu.
Den IV. – návrat domů (ne – 16.8.)
Ráno poslední den jsme se potkali u snídaně po půl osmé. Každý již byl v myšlenkách na cestě domů. Domluvili jsme se jen na místech zastávek a tankování. Po deváté jsme měli všichni zabaleno, navěšeno na mašinách. Proběhlo poslední focení ve skupince a pak již odjezd směr domů. Zvolil jsem nejkratší trasu a z Ysperu jsme po B36 vyrazili do Zwettlu a pak stále k hranicím až do městečka Schrems, kde jsme natankovali plnou. Odtud to bylo jen 8 kilometrů na hranice. Již po české silnici č.24 jsme přes Halámky, Suchdol nad Lužnicí dorazili do Třeboně. Zde jsme si trochu zajeli, když jsem ignoroval uzávěru směru na Prahu, takže jsme se z centra města museli vracet na výpadovku na Jindřichův Hradec. Tady se ze skupiny utrhli Pavel s Lukášem a zmizeli nám v dáli. My ve čtyřech pokračovali objížďkou přes Novosedly (č.148) do Lomnice nad Lužnicí, kde jsme se opět napojili na č.24 a pokračovali na Tábor. Před Veselí nad Lužnicí jsme najeli na D3. Tady se od nás odpojil Honza a pelášil po ní do Prahy. My tři jsme na dalším exitu z dálnice sjeli a za Veselím jsme pokračovali zase po č.24 dále. Projeli Soběslaví, Planou nad Lužnicí a před Táborem jsme si udělali zastávku na McDonaldu. Tady mě volal Lukáš, kde jsme? Sám již byl u Votic, proto jsme byli příjemně překvapeni, když se najednou objevil u nás, že se vrátil a pojede dál s námi. Respekt! Takže opět ve čtyřech jsme vyrazili dále. Z tábora jsme uhnuly po č.19 na Dražice, Milevsko, Orlík nad Vltavou až k Letům, kde jsme odbočili na č.4 na Příbram. Před sjezdem u Milína jsme se naposledy zastavili a rozloučili jsme se. Jarda pokračoval po dálnici dál na Prahu, Lukáš jel na chatu směr Sedlčany a já s Tomem jsme přes Příbram směřovali nejprve po č.66 do Příbram a dále po č.118 do Zdic. Tady jsme najeli na D5 a hnali to kolem Berouna. Na exitu 14 sjeli na č.605 a přes Vráž a Loděnici dojeli do Nučic, kde jsem se rozloučil i s Tomem. Po pár minutách a celkem po 78 hodinách a ujetých 1.249 kilometrech jsem byl v pořádku doma i já.
