Jedná se o další z přípravných treků před Chorvatskem. Cílem bylo otestovat si nové vybavení, opět dva dny v sedle, a každodenní balení na motorku. Přípravu provázela určitá obava před předpovědí počasí. Strašilo se, že celý víkend proprší a navíc, že bude po celou trasu nebezpečí lokálních bouřek a průtrží. Tak vzali jsme to sportovně 🙂 a pojali jako nutný trénink…prostě počasí nezměníš, tak buď se mu přizpůsobíš a nebo musíš zůstat sedět na prdeli doma… Sraz jsme měli v sobotu u Lidlu v Jesenici a vyráželi jsme na čas v půl desáté. Jeli jsme ve čtyřech: já, Petr z Plzně, Honza B. a Pavel V. Už od rána pařilo slunce a slibovaných 30+ jsme očekávali, že určitě padne. Po pražském okruhu jsme to vzali k Říčanům a odtud po silnici č.2 směr Kutná Hora, Čáslav a první pauza na Shellce v Chrudimi.
A pak jsme nabrali směr na Moravskou Třebovou do Olomouce. A tady začali mé chvilky „slávy“. Nejprve se mi do helmy dostala nějak vosa a začala se mi producírovat zevnitř sluneční clony, což u mě začalo vyvolávat lehké stresové stavy. Naštěstí jsem stihl otevřít hledí a zatáhnout sluneční clonu i s vosou mimo mé oči, což mi dalo chvilku na projetí serpentin. Po zastavení jsem hned zuřivě strhával helmu a vyklepával vosu ven. Což se povedlo. Další moje chvilka nastala na čerpačce v Moravské Třebové. Poté co jsme se občerstvili, nasoukali do výstroje, tak můj imobilizér začal stávkovat a odmítl přijmout klíček. Již v minulosti se mi to párkrát stalo, ale většinou stačilo párkrát vytáhnout a znovu zandat klíček a bylo vše v pořádku, ale tentokrát to nefungovalo. Zkoušel jsem to 10x, 20x a stále nic. Začali jsme zase ze sebe odhazovat výstroj a speedmaster stále stávkoval. Když ani po cca 20-30 minutách stále nic, tak jsem začal hledat číslo do servisu Triumphu. Sice jsem měl štěstí, že jsem ještě je zastihl v práci 10 minut před koncem jejich otvíračky, ale jejich rady: odpojit baterku, zkontrolovat pojistky vůbec nezafungovali. Jejich další rada byla, ať si přes havarijní pojištění zavolám odtah a nechám to dotáhnout k nim do servisu. Že se na to hned v pondělí ráno v devět podívají. No prostě rada nad zlato 🙁 To, že Triumph nemá v ČR síť non-stop servisů jim určitě na renomé nepřidalo :-(. No,nakonec asi po hodině zoufalých pokusů odpojování baterie, mě napadlo jít, koupit chlazenou vodu a prostě spínací skříňku polít vodou. A hle, stačilo půl litru studené jemně perlivé Magnézie a najednou imobilizer začal fungovat a motorka naskočila. Sice jsem ten samý problém, řešil za trek ještě nejméně 10x, tak naštěstí „servisní zásah“ vychlazenou Magnézii (vždy jemně perlivou! :-)) vždy zafungoval. Zvláštní „fíčura“. Jsem si jist, že jsem ji v příplatkové výbavě určitě nechtěl. No, ale zpátky na trať.
Z Moravské Třebové jsme přes Mohelnici dorazili do Olomouce, pak stočit na Hranice a Valmez. Tady jsme na shellce studovali radar a pozorovali, jak v okolních kopcích zuří bouřky a průtrže. Nakonec jsme se dohodli, že trasu dodržíme, krom výjezdu na Pustevny a nebudeme lézt hned do nepromoků. Vydali jsme se na cestu směr na Rožnov, kde jsme najeli nejprve na mokrou vozovku po nedávném dešti a po pár minutách i do jemného mrholení. Až do odbočky za Horní Bečvou směrem na v.n. Šance jsme jeli za mokra. Po překonání prvního sedla na severní stranu Beskyd, jako když utne a vozovka byla během pár metrů úplně suchá. Pak jsme přes poslední zastávku na hrázi v.n. Morávka dojeli do penzionu ve Frýdku-Místku. Ten den jsme dali cca 460 km. Vyrazili jsme na večeři, a tentokrát to již bylo veselejší než před měsícem na brněnsku. Restaurace již jsou otevřeny, kuchyně fungovala a na zahrádce jsme si dali pivko a grilovaná žebra.
Ráno jsme si dali sraz na snídani hned v 7:10. Chvilku jsme museli čekat, až nám snídani připravili, ale v cca 8:15 jsme vyrazili na zpáteční cestu. Směrem na Ostravu, pak dále přes Opavu, Krnov až do Bruntálu, kde jsme na OMV natankovali. A pak nás již čekali Jeseníky. Jen co jsme začali stoupat, tak jsme se dostali do nízké oblačnosti a začali jsme vlhnout od srážející se vlhkosti, která vlezle úplně všude. Ba co více, v horních partiích hor, byla oblačnost tak hustá, že jsme viděli doslova na „pár“ metrů před sebe a jeli jsme tak max 30-40 (jukněte na fotky). Řeknu vám, že dívat se na navigaci, vidět, že se blížíte k vracečce, ale do poslední chvíle ji vůbec nevidíte (neřkuli, že nebyli vidět ani cyklisté), tak docela adrenalinový zážitek. Jedete s otevřeným hledím, protože jinak je od mlhy v podstatě neprůhledné, modlíte se, aby jste netrefili žádného cyklistu a doufáte, že vás pneu podrží v zatáčce na navlhlé vozovce. Prostě paráda. Absolutní ukázka síly přírody. A pak klesnete o pár set metrů níže a v údolí svítí slunce a vy se paříte v bundě. Bohužel to samé jsme chytli i při výjezdu severní stranou na Červenohorské sedlo, kde poslední třetina se kvůli mlze a mokré vozovce moc rychle jet nedala. Nahoře jsme si dali obídek a vyrazili směrem na Šumperk a Žamberk. Tady jsem trošku zapomněl zastavit na plánové zastávce v cukrárně na náměstí. Už se nám pak nechtělo vracet, tak jsme jeli v kuse až do Hradce, kde jsme na čerpačce ÖMV dotankovali a dali již nutné občerstvení. Pak jsme po staré hradecké silnici č.11 vyrazili do Poděbrad. Tento úsek nám chvílemi připadal jak přejezd po Route 66. 19 km jenom rovina a my to hnali 120. Na náměstí v Poděbradech kluci dali zmrzlinu a pak jsme vyrazili na posledních cca 55 km trasy. V Sadské jsme odbočili na Český Brod, a pak přes Úvaly do Říčan a zadem do Jesenice, kde jsme se na Kocandě rozloučili a vyrazili po okruhu já do Zbuzan a Petr až do Plzně. Musím říci, že na to, jak po celém území řádili bouřky a přívalové deště, tak jsme celou republikou tam a zpět projeli v podstatě úplně za sucha. (až na Petra, který u Berouna schytal průtrž i s kroupami a jako jediný dojel mokrý :-() Za mě tento trek hodnotím jako jeden z nejlepších co jsem kdy zažil a splnil svůj úkol prověřit nás před blížícím se Chorvatskem
